Zimní oběť (Czech)


Kdo si může každodenní třeskutý severský mráz zamilovat? Taková zima přeci není stvořena pro živé, myslí si v duchu mladá policejní inspektorka Malin Forsová na začátku románu švédského spisovatele Monse Kallentofta Zimní oběť – jedné z čerstvých novinek brněnského nakladatelství Host. Je nejstudenější únor, jaký kdo pamatuje, a na osamělém stromě uprostřed větrem ošlehané pustiny Östergötlandu je nalezeno oběšené pořezané nahé tělo místního obtloustlého podivína - samotáře přezdívaného Bengan Míč. „Oči se zdráhají uvěřit, hlasy vyprávějí..."

Malin mrazy nesnáší. Těší se na slunce a potřebuje lásku, která by ji mohla hřát (a v Zimní oběti není rozhodně jediná). Na muže však nemá štěstí. S otcem její dospívající dcery Tove to nevyšlo a se šťouravým novinářem Danielem má občasný a čistě postelový „vztah". Vyšetřování případu umučeného Bengana se věnuje naplno ("Budu- li bojovat proti zlu, potká mě dobro. Je to přece tak jednoduché, že?”). Spoléhá na svou intuici a nebojí se obcházet pravidla, pokud cítí, že je to potřeba. Pronásledování vraha ji zavede k tajemné, početné a „zakonzervované" rodině Murvallových, která jakoby žila mimo současnou společnost a reálný svět. Malin bude muset oprášit starou složku s případem jednoho nevysvětleného znásilnění (kdo kdysi ublížil Marii Murvallové tak, že skončila v blázinci, se jí však odhalit nepodaří, zůstane to na vás...), vypořádat se s přidrzlými puberťáky, kteří Bengana Míče pro jeho jinakost šikanovali, a přiučit se i něco z okultismu a polozapomenutých pohanských rituálů.